Úvod: Nepálená hlína byla v minulosti u nás běžným stavebním materiálem, ale v současné době se používá již velmi málo. Přesto má tento materiál mnoho výhod jako například schopnost akumulovat a poté vydávat teplo nebo vlhkost a přispět tak k stabilnímu vnitřnímu prostředí (např. v tropických oblastech to výrazně napomáhá snížení vnitřní teploty budov). Nevýhodou je, že je hlína málo odolná proti působení vody a v konstrukci je tedy třeba ji chránit proti dešti a spodní vodě. Nejčastější způsoby použití jsou: dusaná hlína (zeď je vytvářena přímo dusáním do bednění), nepálené cihly a války (ručně dělané válečky). V mnoha oblastech světa je tento materiál velmi rozšířený, nejenom pro stavbu zdí, ale i třeba omítek nebo podlah.
Velkou výhou je, pokud je vhodná hlína přítomná přímo na staveništi a odpadají tak náklady za nákup a dopravu materiálu. Na každém místě má ale hlína jiné složení a proto je důležité se před jejím použitím seznámit s vlastnostmi a případně je upravit přidáním vhodných přísad.
Cíle:
Uvědomění si rozmanitosti zeminy, po které chodíme a definice základního rozdělení složek.
Pomůcky/ Podklady:
Studenti přinesou zeminu z různých míst: z okolí bydliště, od řeky, z lesa, ze zahrady, ze školního dvora, v množství „sklenice od medu“.
Omyvatelná podložka nebo kus kartonu
Pravítko, metr
Popis aktivity:
Polovinu hlíny necháme ve sklenici a promícháme ji s vodou, hlína v láhvi sedimentuje. Nejtežší kusy jdou ke dnu.
Z druhé poloviny hlíny uděláme kouli a žížalu.
Kouli pustíme z výšky jednoho metru a porovnáváme deformace vs. na kolik kousků se koule rozlomila.
Žížalu o síle 1 cm posouváme přes hranu stolu a sledujeme kde se odlomí.
Varianty:
Více vzorků, ruzné poměry vlhkosti, sedimentační válec, mixér,
Přidal: Jan Tilinger
Pracovní listy: zde